| Krystal

Pepa vidí energii

Od svého mládí jsem pracovala jako cvičitelka, své hodiny aerobiku jsem stále s chutí vylepšovala. Tělovýchovná jednota mi umožňovala účastnit se seminářů, a tak se stalo, že jsem se v rámci inovace cviků zúčastnila semináře se zajímavým názvem tradiční čínské dechové cvičení.

Tahle akce byla bodem mého obratu. Uviděla jsem nádhernou sestavu, pomalou, okouzlující a zatoužila ji umět. Smála jsem se sice v duchu lektorovi, když říkal, že sestava pracuje se životní energií, ale sestavu jsem velmi pilně celé soustředění nacvičovala.

Ještě dnes se při psaní vžívám do té spousty energie, která se do mne dostala - ani spát jsem tehdy pořádně nemohla. K mému překvapení se zde o životní energii bavili lékaři, inženýři i jiní. A vůbec většina účastníků semináře byla tak vyrovnaná a tolik toho znala, zatímco já, antropoložka, doktorka přírodovědy se dvěma promocemi a červeným diplomem jsem o tomhle všem neměla ani ponětí.

Dneska i já jsem cvičitelkou oné tajuplné sestavy, absolvovala jsem všechny teoretické a praktické zkoušky a celé akci vděčím za to, že mám po celé republice spoustu velmi dobrých přátel.

Jedním z nich byl také Pepa z nadpisu. Vzhledem k tomu, že onu sestavu již znal, pomáhal nám neznalým při nácviku. V sestavě je také jeden balanční prvek - to stojíte na jedné noze a druhou znázorňujete kop. A aby to byl účinný úder, musíte prý svoje vědomí odstěhovat do chodidla. Pochopitelně jsem tomu nevěnovala pozornost, měla jsem co dělat, abych si vzpomněla, který prvek je na řadě, také abych cvik ustála a neupadla – když v tom se za mnou ozvalo  “nejsi v chodidle“. Byl to Pepa a musela jsem mu dát za pravdu. Po týdenním pilováni jsem pak již „v chodidle byla“ a tak se také za mnou ozvala Pepova pochvala. Mimochodem, Josefa jsem zpovídala i cestou z tělocvičny, chodívali jsme přes nádherný park, on vyprávěl o pohybu energií ve stromech, jak je vidí barevně a dokonce překvapeně konstatoval, že energetický proud mohutného stromu se dočasně vychýlil a procházel mnou, když jsem se tak o ten krásný strom opírala.

Energetické dráhy

Nu, když jsem si odzkoušela, že životní síla existuje, nezbylo mi nic jiného, než se o ni zajímat. Učila jsem sice v biologii o energetickém metabolismu, katabolismu i anabolismu, ale v souladu s osnovami a představami klasické vědy tvrdila, že člověk je energeticky závislý pouze na příjmu energie z potravy. Molekuly jídla se v jeho buňkách rozštěpí a uvolněná energie přes adenosintrifosfát poslouží ke všem životním procesům. Ejhle, je to neúplné. Věděla jsem sice, že každý organismus je otevřený systém, vykládala jsem, jak zelené rostliny umí využívat fotony slunce, ale netušila, že i my, heterotrofové, jsme tolik závislí na příjmu kosmické energie. Říká se jí životní, nebo také čchi či prána, velmi často také ód. Dokonce člověk je pro příjem téhle energie parádně vybaven, má vytvořených sedm trychtýřků, tzv. čaker. Tyhle trychtýřky jsou stopkou spojeny s míchou. Však také při vykládání vedení nervového vzruchu se mluví o polarizaci, depolarizaci, milivolty sem a milivolty tam. Vývojově nejvyšší zvířata mají jedno trychtýřku podobné centrum na čele a rostliny nic, ty energii přijímají celým povrchem těla. Naše trychtýřky fungují jako turbíny, ale o tom později.

Nu, nervové vlákno se opravdu dá napíchnout, vsunout mikroelektroda, volty změřit, ale ta pravá energetická dráha, ta se vypreparovat nedá, neb jest jemnohmotná a na to jsou naše skalpely nešikovné. Dráha se však dá procítit v meditaci a tu většina vědců neumí. A v tom je kámen úrazu. Co nahlásili ti, co své dráhy procítili? Co sdělili přes média duchovní učitelé?

Probíhá námi energetický okruh. Od zadečku nahoru, od temene dolů. Ta zadní vzestupná dráha je, jak to říct, „elektrická“, jang a opravdu jde středem páteře, však až do mozku. Pak se energie obrací dopředu, přes čelo až k hornímu rtu. V oblasti krku začíná mít jiný charakter – „magnetický“čili jin. Nu a tahle energie klesá předem pěkně dolů hrudí, bříškem co nejníže, a když už to středem níž nejde, pak dozadu a okruh je uzavřen. Však mnoho odboček z něj jde, ta pupíková zásobuje energií břišní orgány, ta kostrční posílá energii do nohou. Odboček je přes třicet a pěkná je třeba ta čelní, neb z ní klesá energie do prvního člověčího energetického těla. A jak se ono tělo jmenuje, zatím neprozradím. Těm, co meditují, chutná elektrická energie jaksi mužsky a magnetická, jak jinak než žensky. U muže se manifestuje „elektrické pole“ vpravo, „magnetické“ vlevo a u ženy je tomu naopak. A to by stačilo, neboť i tak je toho na vás dost.

Čakry

Už jste si odpočinuli? Mohu o těch trychtýřkách?

Duhu znáte, tak víte, jaké jsou její barvy. A představte si, že i naše trychtýřky, čakry, milují tytéž barvy, dokonce v tomtéž pořadí. Trychtýřky jsou krásné jak květ a květu se též podobají. Nejvíce květu lotosu a nejbohatší květ nosíme na hlavě. Má tolik okvětních lístků, že je nelze spočítat. Nejméně lístků má, jak asi tušíte květ první, ten jest jemnohmotně červený, a tak ho naše oči nevidí. Náš zrak vnímá jiné vlnové délky, však jste ta čísla museli říkat u tabule.

Čakra druhá je oranžová a máme ji pod pupíkem, třetí, žlutá, je nad ním, čtvrtá je zelená a sídlí u srdce. Pátá je jak letní nebe a nalézá se v oblasti krku. Šestou nám prozrazují tečky krásných Indek, jelikož je na spodní části čela. Má barvu noční letní oblohy, tedy temně modrou. Nu a ten květ, co máme na hlavě, je fialový. Odpusťte přátelé, hodně jsem ty barvy zjednodušila, ale pro začátek to stačí takhle.

Někteří lidé mají tyhle květy jak se patří nádherné, ale po pravdě řečeno, většina lidí se nemá čím chlubit. Zakrněla jim ta kvítka, neb jejich metabolismus jest hamburgrově hltací. Tahle kvítka milují vůni růží a procházku lesem. Tehdy se otevírají a nabírají a nabírají. A my se pak cítíme šťastni, toužíme něco dobrého vykonat a o tom všem bude tahle knížečka. Učenci o čakrách říkají: „Čakry přijímají a rozvádějí kosmickou energii po těle nositele ducha, člověka, v množství odpovídajícím jeho duchovnímu růstu. Čím ušlechtilejší a čistší je myšlení a jednání člověka, tím rychleji jeho čakry rotují a přijímají tak více energie.“

Naše turbíny by mohly nabrat energie tolik, že bychom měli problémy. Proto ty barvy, proto ty počty lístků. Je žádoucí, aby ta naše kvítka neuschla, aby se otvírala a přivírala a pěkně pracovala. Zdárně energie třídila a vybírala pro nás ty nejvhodnější. Někdo snese víc a někdo jenom malounko. A to všechno čakry ví a podle toho se chovají. Ne však my. My bychom chtěli co nejvíc, neboť té vesmírné životní, též se říká božské energie jest dostatek a je zadarmo. A tak se někdo vypraví na seminář, lektor slíbí zasvěcení, a tedy závratný příděl energie, přes víkend. Zdá se vám to divné, že. Účastníkům kursů ne.

Ještě se mi něco líbí. Ta moje čakra nacůcla energii třeba Orionu. Ani netušíme, jak jsme s vesmírem pěkně propojeni. Ten první doušek energií, když se narodíme, je moc důležitý. Též se chystám o tom povídat. Čakry zásobují hlavně naše energetická těla, však jsou také v tom prvním zakotveny. Najdou také tu nejhrubší energii a pošlou ji do těla fyzického. Však o milivoltech jsem už psala. Nu, už to tělo musím pojmenovat, abych jenom neslibovala, jmenuje se éterické a čakry ho mají snad nejraději. Hmotné tělo také, nedá bez něj ani ránu.

Těch základních trychtýřků máme sedm, vlastníme však ještě mnoho dalších, některé jsou otevřeny vzad, třeba ten v zátylku a důležité jsou  ty na dlaních a ploskách. Chodidlové nás uzemňují, neb spojují energeticky s „magnetickým pólem planety“, dlaňové nás těší, neb všichni v sobě nosíme pohlazení svojí maminky. Pro pořádek ještě připomenu, že první čakra směřuje dolů, sedmá nahoru a zbývajících pět dopředu.

A ještě učená věta a bude to všechno: „K negativně vibrujícímu centru nohou vytváří „elektrický“ protipól pozitivně nabíjené temenní centrum. A je logické, že přes tuhle sedmou čakru vcházejí kosmické energie do „elektrického pole“ těla.“ A je to.