| Krystal

Marie Břeňová, redaktorka:

Křest knihy Síť světla profesorky sedlčanského gymnázia Heleny Pejšové se odehrál 14. února po 17. hodině v sedlčanské knihovně. Ředitelka knihovny Blanka Tauberová tu mimo jiné řekla: "Někdo hromadí majetek, někdo svoje uspokojení nachází v tom, že ubližuje druhým, někdo se snaží najít cestu dobra. Tato kniha je o hledání této cesty a může mnohým lidem pomoci a předat jim autorčiny poznatky."

Helena Pejšová několika desítkám lidí, kteří přišli její knihu vyprovodit do světa, vysvětlila proč vznikla. Jak v určitém období života uvažovala, že chybí na trhu rozšířená učebnice biologie, v níž by bylo kromě anatomie a fyziologie něco navíc. Nakonec se jejího sepsání ujala sama. Nachází v ní pro různé děje vysvětlení a svoje poznání čtenářům sděluje. Vše okořeňuje humornými a zajímavými příběhy z vlastního života. Zmiňuje se v ní o svých studentech, ale například i bývalém spolužákovi Františku Cihlářovi, turistické legendě Františku Robinu Veselém, který přes padesát let "zastupoval" v regionu sv. Mikuláše, nebo o pohodové Nině Jirouškové. "Je to zamyšlení nad smyslem života, během něhož jsem se stala z materialisticky zaměřeného člověka tím, kdo přijímá, že nás něco přesahuje," poznamenala Pejšová.

Kmotrem Sítě světla byl ředitel sedlčanského gymnázia Zdeněk Šimeček. "Přeji této knize přímou a snadnou cestu ke čtenářům a hodně úspěchů v síle sdělení, upřímnosti a opravdovosti," řekl při křtu.

Jana Arcimovičková, spisovatelka a radaktorka:

• Lidé oceňují tvé organizační schopnosti a zápal, kniha ale byla pro mnohé z nich překvapením. Proč jsi se rozhodla ji napsat?

Vystudovala jsem biologii a chemii a tyto předměty jsem také vyučovala na gymnáziu. Později jsem se dostala ke cvičení taiči, které pracuje s energií a postupně jsem si začala uvědomovat, jak je životní energie důležitá. Začala jsem objevovat spoustu věcí a informací, o kterých jsem do té době neměla ani zdání. Udivilo mě, že jsem nikdy nic takového neslyšela ve škole, ani na té vysoké. Řídím se zásadou: “Klepej a bude ti otevřeno.” Obrátila jsem se tedy na svou učitelku a přítelkyni s tím, že by měl někdo napsat knihu, která se těmito problémy zabývá. Odpověděla mi: “Tak ji napiš.” A já věděla, že to udělám.

• Jak dlouho trvalo, než tvá prvotina spatřila světlo světa?

Celkem dva a půl roku, ale mohla by to být kniha, která se píše celý život. Vždyť poznání není nikdy zcela ukončené, pořád se vyvíjí. První část knihy jsem hodně promýšlela, závěrečnou kapitolu jsem napsala nebývale rychle, jako by mi někdo vedl ruku. Také název Síť světla mě napadl až téměř ke konci, ale myslím, že velmi dobře odráží to, o čem píši.

• Jaký je vlastně rozdíl mezi tím, co nás o vývoji člověka učí biologie a tím, co se lidé dozvědí z tvé knihy?

Jedním z podstatných rozdílů je reinkarnace. Uvědomila jsem si, že je to velmi logické a že to dává životu i určitý smysl. Je důležité chovat se slušně, pomáhat si  a milovat, protože člověk v tomto životě zažívá to, co v předchozích životech způsobil. To dává smysl a sílu žít a radostně žít. Další podstatnou věcí je, že se kolem našeho těla nachází energetický obal, aura. Ta nás chrání. Narušují ji hádky, vztek a další negativní emoce, drogy, alkohol. Všichni bychom se měli snažit, aby byla naše aura silná, kompaktní a zářivá.

• Poznatky, o kterých hovoříš, dokresluješ příběhy ze svého života. Myslím, že právě tím je dokážeš čtenářům přiblížit.

Tady se možná projevuje má původní kantorská profese. Děti se vždy nejvíce naučí, když jim vyprávíš nějaký příběh a v mé knížce je na konci každého z nich shrnutí toho, co bylo podstatné. Myslím, že je důležité být inspirací pro druhé, ale nikoho k ničemu nenutit, každý by měl rozhodnout sám, co je pro něj v životě důležité.

• Ve svých příbězích často odhaluješ soukromí své a také svých přátel. Určitě to nebylo jednoduché odkrýt své nitro.

Dlouho jsem přemýšlela, než jsem se rozhodla zveřejnit některé své pocity a zážitky. Chtělo to i určitou osobní statečnost, ale myslím, že to bylo pro dobro věci. Když jsem chválila některé přátele, přiznám se, že mě nenapadlo dovolit se jich. Musím ale říci, že mi to žádný z nich nevyčetl, ba naopak. Tito lidé jsou velmi skromní a skromnost, to je nejtypičtější vlastnost moudrých lidí.

• Jak jsi se v porovnání s dobou, kdy jsi začínala učit, změnila?

Uvědomila jsem si, že každé setkání pro mě může být přínosem a inspirací, že je důležité neubližovat, ale naopak pomáhat, milovat a být laskavý. Existuje mocná a uzdravující energie, je třeba umět se na ni napojit. Myslím, že každý člověk by měl mít radost ze života, že i když něco končí, měl by se těšit na to, co teprve začne.

Touto knihou začíná i nová etapa mého života. Ještě přesně nevím, jaká bude, ale už se na ni těším. Jsem připravena pomáhat a sloužit dobru věci, pro radost sobě a pro poučení druhým. Ale o tom musí rozhodnout sami lidé, jestli to tak budou chtít. Smysl života je v tom, že to, co člověk dělá, by měl dělat s láskou. Narodili jsme se v Evropě a máme velký duchovní potenciál. I když jsou dnes mezi námi rozdíly, jednou budeme na stejné úrovni.

• Máš již na svou knihu nějaké ohlasy?

Síť světla byla vydána teprve nedávno a zatím oslovila téměř všechny, kterým se dostala do ruky. Každý tam možná najde něco jiného. Kniha byla napsána v Sedlčanech, obyvatelé našeho města tam proto nejspíš objeví i souvislosti s tímto krajem a jeho lidmi.

• A mladá generace?

Dnešní mladá generace je mnohem informovanější a více suverénní. V Síti světla píši o některých studentech, které jsem učila. Mnozí z nich jsou velmi citliví a věci, o kterých jsem hovořila, je oslovily. Myslím, že ti budou patřit k těm, kteří si mou knihu rádi přečtou.

Děkuji a přeji ti, aby Síť světla byla průvodcem a přítelem pro všechny ty, kteří hledají, a aby se pro ně stala zdrojem poučení a inspirace.